Účast na 47. konferenci České a Slovenské etologické společnosti

Letošní 47. ročník konference České a Slovenské etologické společnosti (30. a 31. října) se nesl v duchu on-line verze. I letos se nám podařilo zaujmout jak odbornou porotu tak i publikum. Lucka Hornátová vyhrála první místo v Ceně publika se svou přednáškou „Individuální variabilita vokalizace kalouse ušatého (Asio otus)“ a Káťa Antonová  vyhrála první místo v Ceně odoborné poroty a Ceně publika se svým posterem „Holistické vnímání predátorů u ptáků na příkladu sýkory koňadry (Parus major) a krahujce obecného (Accipiter nisus), preliminární výsledky“. Oběma moc gratulujeme!

Za CKE se ho zúčastnili:

Sborník abstraktů.

Úspěchy našich doktorandů na 46. konferenci České a Slovenské etologické společnosti

Tereza Hromádková získala dvě 1. místa (Cena odborné poroty, Cena publika) s přednáškou „How Arctic Terns adjust their migration behaviour according to environmental factors?“

Michaela Syrová získala 3. místo (Cena odborné poroty) s přednáškou „Bojovat nebo schovat se? Aneb jak ťuhýk brání hnízdo před strakou?“

Gratulujeme a děkujeme za reprezentaci!

« 1 z 2 »

Facing a Clever Predator Demands Clever Responses - Red-Backed Shrikes (Lanius collurio) vs. Eurasian Magpies (Pica pica)

2016

Michaela Syrová, Michal Němec, Petr Veselý, Eva Landová, Roman Fuchs

DOI: 10.1371/journal.pone.0159432


Přežít v divočině není jen tak. Každý den se tu střetávají dravci se svou kořistí a jejich zájmy jsou naprosto odlišné. Dravec chce něco ulovit a udělá pro to všechno, co může. Stejně tak kořist se za každou cenu snaží ulovení dravcem vyhnout. Není to ale jednoduché. Například kořist často čelí různým typům dravců. V takovém případě se může vyhýbat méně nebezpečným dravcům a naopak se soustředí na specializované dravce, kteří cíleně útočí právě na tuto konkrétní kořist. A obrana před různými typy dravců se může lišit. Čtěte více na webu PřF JU.

Anglický abstrakt:

Red-backed shrikes (Lanius collurio) behave quite differently towards two common nest predators. While the European jay (Garrulus glandarius) is commonly attacked, in the presence of the Eurasian magpie (Pica pica), shrikes stay fully passive. We tested the hypotheses that this passive response to the magpie is an alternative defense strategy. Nesting shrikes were exposed to the commonly attacked European kestrel (Falco tinnunculus) in a situation in which i) a harmless domestic pigeon, ii) a commonly attacked European jay, and iii) a non-attacked black-billed magpie are (separately) presented nearby. The kestrel dummy presented together with the magpie dummy was attacked with a significantly lower intensity than when it was presented with the other intruders (pigeon, jay) or alone. This means that the presence of the magpie inhibited the shrike’s defense response towards the other intruder. These results support our previous hypotheses that shrikes use an alternative defense strategy in the magpie’s presence. We hypothesize that the magpie is able to associate the active defense of the shrikes with the close proximity of a nest and that shrikes try not to draw the magpie’s attention to the nest. The reason why this strategy is not used against the jay remains unanswered as jays as well as magpies show very similar cognitive and foraging skills enabling them to individuate the nest presence according to active parental defense.


Zpět na vědecké články.

Aposematická kořist

Aposematismus

Schopnost vyhodnotit předmět nebo organismus, s nímž se daný živočich právě setkal, jako potravu je jednou ze základních vlastností všech organismů. Jde ovšem nejen o to vyhodnotit předmět jako kořist, ale také zhodnotit její výhodnost.Vhodnost kořisti se dá vyčíslit jako podíl zisků a nákladů s ní spojených (viz. teorie Optimal foraging – Stephens a Krebs 1986). Zisky jsou poměrně zřejmé – výživová hodnota biomasy kořisti a s ní spojená zvýšená fitness predátora (delší přežití a následné rozmnožení). Náklady na získání této energie jsou především hledání kořisti, ulovení a zpracování kořisti a vypořádání se s případnými nevhodnými látkami obsaženými v jejím těle. Určit výhodnost kořisti je pro predátora mnohdy obtížné. Nevhodná kořist chce být rozeznána, proto vysílá predátorovi jasně rozeznatelné signály a tím se mu snaží rozpoznávání ulehčit. Ovšem vhodná kořist nechce být rozeznána a proto se snaží vysílat signály používané nevhodnou kořistí. Tím se celá tato signalizace komplikuje a zvyšuje nároky na predátorovy rozpoznávací schopnosti.

Způsob realizace nevhodnosti

Pomineme-li náklady spojené s nalezením kořisti, o kterých pojednává již zmíněná teorie Optimal foraging, je nevhodnost kořisti realizována především mechanicky a chemicky. První typ mechanické nevhodnosti kořisti je její velikost, která je opět častým předmětem zájmu studií testujících optimal foraging. Kořist příliš velká poskytuje sice velký zdroj energie, ale pro získání této energie je třeba vynaložit velké množství prostředků na její zpracování. Naopak příliš malá kořist nepředstavuje velké náklady na zpracování, ale ani velký energetický zisk. Predátor tedy přesně vyhodnocuje své možnosti a motivaci (hlad) a podle toho útočí na přiměřeně velkou kořist. Další realizace mechanické nevhodnosti kořisti jsou nejrůznější trny, chlupy a žihadla (viz. Edmunds 1974). Jejich účelem vesměs je úplně znemožnit predátorovi manipulaci a požití kořisti, nebo mu alespoň uštědřit nepříjemnou zkušenost. V zájmu kořisti je, aby si predátor trnů včas všiml, aby při marných útocích kořist nepoškodil, nebo nezabil. Z toho důvodu jsou trny, stejně jako každý nevýhodný znak kořisti, proklamovány většinou jasným (aposematickým) zbarvením (Kaupinnen a Mappes 2003, Inbar a Lev-Yadun 2005, Speed a Ruxton 2005a).

Signalizace nevhodnosti

Platí, že nevhodnost kořisti je dobré dávat najevo. Proto velké množství jedovatých nebo nepoživatelných organismů je pestře zbarveno. Dosavadní práce potvrdily význam kombinace chemické obrany a výstražného zbarvení při učení se této vlastnosti (např. Skelhorn a Rowe 2006a), zároveň tato vlastnost vlastně umožňuje aby se výrazné zbarvení udrželo v populaci kořisti (např. Skelhorn a Rowe 2006b) a také se uplatňuje při evoluci Müllerových mimikry (např. Lindstrom et al. 2006). Chemická nevhodnost může být často použita také jako chemická signalizace. V tomto případě není nezbytné dávat tuto vlastnost najevo výstražným zbarvením, ale stačí aktivně vypouštět obranné látky do okolí, aby byl predátorů útok odvrácen. Obecně se předpokládá, že chemické signály jsou určeny menším predátorům (např. mravenci), kteří rozpoznávají vhodnost kořisti hlavně z bezprostřední blízkosti, zatímco optické signály jsou určeny predátorům rozhodujícím se z větší vzdálenosti (např. ptáci). V každém případě je dobré vyhnout se útočným pokusům predátora (Lindstrom et al. 2001a, Kelly a Marples 2004).