Pták jako predátor
Většina zvířat se vyhýbá predaci, tím, že vlastní tzv. kryptické zbarvení. Jedná se o zbarvení, které je na většině přírodních podkladů nekontrastní a tím nápadně ztěžuje predátorům nalezení takové kořisti. Většina opticky se orientujících predátorů si proto vyvinula speciální strategii hledání potravy, tzv. search image.Díky ní, je predátor hledající známou kořist schopen ji nacházet snadněji než neznámou, i když je stejně kryptická. Můžeme si to představit jako tvorbu mentálního obrazu žádané potravy, která usnadňuje její identifikaci. Predátoři se tedy musí dobře naučit detaily ve vzhledu této žádané kořisti, aby ji byli schopni efektivně vyhledávat. Taková schopnost plně odpovídá parametrům teorie Optimal foraging.
Nicméně je zjevné, že tato schopnost je výrazně ovlivněna úrovní potravní specializace jednotlivých predátorů. Různí predátoři se liší v tom jak je široké spektrum potravy, kterou jsou ochotni přijímat, v úrovni neofobie, kterou vykazují, když se setkají s neznámou potravou, v tom jak dlouho tato neofobie přetrvává a v tom jak snadno se učí přijmout novou kořist do svého jídelníčku. To samozřejmě výrazně ovlivňuje schopnost/ochotu/efektivitu vytvářet search image žádané potravy.
Náš výzkum se zaměřuje na testování schopností různých druhů ptáků hledat kryptickou kořist (známou i neznámou), zahrnout takovou kořist do svého běžného jídelníčku, vytvořit si její search image, ale i přeskočit na kořist jinou.
Na výzkumu tohoto tématu se podílejí: