Bioakustika

Bioakustika nahlíží na živočichy trochu jiným a pro někoho možná až nezvyklým způsobem. Zkoumá chování zvířat pomocí jejich vokální komunikace, evoluční změny pomocí podobnosti či nepodobnosti hlasů příbuzných druhů či jejich hybridů, dlouhodobé ale i krátkodobé druhové složení živočichů obývající různé biotopy a jejich změny pomocí jejich vokálních projevů. Hlasy a vokalizace živočichů se staly objekty zájmu, s jejichž pomocí se dovídáme více o tajném životě vzácných, skrytě žijících nebo nočních druhů. Vděčné modelové organismy jsou samozřejmě ty v přírodě nejukecanější jako např. rovnokřídlí, žáby a ptáci. Nicméně modernější přístroje dovolují odhalovat i takové obskurnosti, jako je pisklavé antipredační chování housenek nebo detailní principy echolokace nejen ve vztahu predátor kořist ale i naopak. Ptačí zpěv fascinoval lidstvo od pradávna a není tak překvapivé, že podstatná část bioakustického výzkumu, včetně toho našeho na Centru kognitivní etologie, se zabývá právě ptačím zpěvem. Témat, kterými se můžeme při studiu ptačích zpěvů zabývat, je celá řada.

  • Komunikace mezi jedinci (rodič – mládě, sourozenci, partneři – námluvy, rivalové – teritoriální zpěvy a obrana teritoria, sousedské vztahy, hnízdní kolonie, …)
  • Schopnosti rozpoznávání hlasů konspecifických, tedy vlastního druhu, od dobře známých (sousedů) i neznámých jedinců. Nebo naopak rozpoznávání hlasů heterospecifických – blízce příbuzných druhů ale i nepříbuzných druhů např. predátorů.
  • Repertoár neboli variabilita jednotlivých slabik zpěvu je u mnoha druhů důkladně probádána. Nicméně detailnější výzkumy repertoárů, zejména u pěvců, odhalují jeho důležitý význam v individualitě (individuální slabiky, song typy) nebo příslušnosti jedince k nějaké geografické oblasti (dialekty).

Ekoakustika
V současnosti se s rozvojem moderních technologií klasická bioakustika rozšiřuje o další obory jako například ekoakustika a akustický monitoring vokalizujících druhů. Oproti bioakustice klasického typu se liší metodikou a tématy výzkumu. K nahrávání používáme automatické nahrávací jednotky (nahrávače), které nahrávají v přírodě bez lidské přítomnosti a fungují tak podobně jako dnes už dobře známé fotopasti. Díky nim se daří objevovat a monitorovat druhy vzácné, s noční aktivitou nebo druhy plaché, které je obtížné odchytit a označit vizuálním značením. Jedná se o velmi mladé odvětví bioakustiky, a to přináší i nejrůznější úskalí. Samotná metoda se neustále vyvíjí a společně s informatiky a inženýry se tak můžeme přímo zapojit do vývoje nových elektronických nahrávačů a softwaru na zpracování takto pořízených nahrávek. Dochází tak k unikátní spolupráci mezi biology a techniky, díky které se daří posouvat hranice ekoakustických možností téměř závratnou rychlostí. Už nyní můžeme vyzkoušet některé mobilní aplikace na rozpoznávání nahraných ptáků. Představa ještě před 10 lety pouze sci-fi románů a pokrokových vizionářů. Jejich dokonalost však neustále naráží na problémy geografické variability a individuality ve vokalizaci jednotlivých druhů.

Na výzkumu tohoto tématu se podílejí: