Pták jako kořist
Antipredační chování je obranná nebo úniková reakce zvířete, které objeví a identifikuje svého predátora. Predátor bývá pro lov kořisti morfologicky i etologicky dobře vybaven. Druh, který je kořistí musí být schopen specializacím predátora čelit, což je poměrně náročný úkol. Musí jej nejprve správně rozpoznat, potom bezchybně vyhodnotit nebezpečí, které hrozí jemu samotnému, či jeho mláďatům a následně účinně reagovat buď útěkem nebo útokem na predátora. Jakákoli chyba může vést k smrti jeho samotného či jeho pracně „vyrobených“ potomků. Antipredační chování se vyskytuje v různých podobách u mnoha druhů zvířat (včetně bezobratlých). Jednou z forem antipredačního chování je mobbing (=obtěžování). Mobbingem se zvíře snaží predátorovi znepříjemnit pobyt ve svém teritoriu, odradit jej od útoku nebo zahnat. V některých případech se ptáci omezují na různé výstražné postoje či varovné hlasy, jindy predátora fyzicky napadají a dokáží mu způsobit i poměrně závažná poranění (proražení lebky apod). Výzkum provádíme na ťuhýku obecném a sýkorách. Pokusy s ťuhýkem probíhají v terénu a sledují jak ťuhýci brání svá mláďata. Pokusy na sýkorách probíhají buď v terénu (v zimě se sleduje jak sýkory navštěvují krmítka s potravou, když je nablízku predátor) nebo v laboratoři (sledují se reakce sýkor na různé formy predátorů).
Na výzkumu tohoto tématu se podílí: